|
|
Srovnání filosofie a etiky u Augustina a Tomáše Akvinského
Havránek, Zdeněk ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Magisterská práce se zabývá filosofií a etikou sv. Tomáše Akvinského a sv. Augustina. Nejdříve charakterizuji dobu. Pak již rozepisuji jednotlivé kategorie týkající se morální zasazenosti člověka do světa, jako je Bůh, duše, vůle, dobro, zlo, blaženost. Mým cílem je ukázat smysl lidské existence a ukázat jakým způsobem rozumí jednotlivým tématům oba filosofové, čím se liší a kdy mají stejný názor.
|
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
|
|
Antropologie Synesiova spisu O snech
Horáček, Filip ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
v češtině (F. Horáček: Antropologie Synesiova spisu O snech) 30. 8. 2017 Synesiův spis O snech (počátek 5. stol. n.l.) obsahuje novoplatónské rozpracování koncepce tzv. pneumatu (zvaného též "vozidlo", "světelné tělo" aj.), mj. "zpřítomňujícího" nehmotnou platónskou duši ve hmotném světě. Ve srovnání s prostorem věnovaným této koncepci jinými novoplatoniky je spisek relativně soustředěný a podrobný, takže skýtá poměrně dobrý obraz pneumatu, jakkoli je kvůli svému určení zasvěceným novoplatonikům místy nejasný. Práce se pokouší z textu O snech vypreparovat jeho možné implikace, a to na pozadí jiných novoplatónských pojetí. S těmi není Synesiova představa vždy identická a někdy není zřejmé ani to, zda některé rysy pneumatu jsou identické se svými předobrazy u starších či mladších myslitelů, zda jsou jen podobné, anebo odlišné. Vedle kontextualizace spisku s ohledem k pozdní antice a vedle řady dílčích otázek se řeší zejména otázka fyzického trvání pneumatu napříč reinkarnacemi, po jejich ukončení a před jejich započetím, dále otázka rozhraní materiálnosti a nemateriálnosti pneumatu, včetně problému jeho "složení", či poměr intelektu (nús), duše, pneumatu a těla.
|
|
|
Člověk, intelekt a číslo v myšlení Mikuláše Kusánského
Šenovský, Jakub ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato disertační práce se zabývá antropologickým myšlením Mikuláše Kusánského. Takto jsou v první části představeny základní metafyzické motivy, ze kterých tato antropologie vychází. Jde především o určení člověka jako mysli (intelektu), které souvisí s důsledným myšlením božského Počátku (tj. Boha) jako se sebou identické jednoty. Jednota Jedna pak následně sestupuje do světa skrze číslo, které vykazuje jasný charakter jednoty ale zároveň i mnohosti (každé číslo se totiž skládá z jedniček). Díky tomuto důrazu na jednotu Jedna a na číslo jako na prostředek stvoření se přesouvá Kusánův pohled od zkoumání jednotlivin ke zkoumání poměrů mezi jednotlivými jsoucny. Toto vše si však žádá rovněž velmi silně pojatý lidský intelekt (mysl), což však v Kusánových prvních filosofických dílech (kterými se zabývá první část) ještě není náležitě provedeno. Druhá část předkládané práce se zabývá již důsledně promyšleným antropologickým myšlením, které nalezneme v dialozích s idiota. Je ukázáno, jaká je role lidské mysli v celé kosmické dynamice sestupu a následného vzestupu jednoty Jedna - právě skrze lidskou mysl a skrze její intelektuální návrat ke svému Počátku je celé ostatní stvoření jednoceno a přiváděno ke své pravé podobě, která je pouze v Jednu. Poslední část práce se zabývá otázkou "novověkosti" kardinála Mikuláše...
|
|
|
Ibn Sínův Živý, syn Bdícího: překlad a komentář
Vitásková, Magdaléna ; Kropáček, Luboš (vedoucí práce) ; Ondráš, František (oponent)
Předkládaná práce se skládá ze dvou hlavních částí, kterými jsou překlad a komentář filosoficko-mystického spisu Živý, syn Bdícího. Jeho autorem je významný filosof islámského Východu Ibn Síná (980-1037), jehož životopis je součástí práce. Ačkoli tento traktát nepatří mezi jeho nejznámnější díla, svými silnými narativními aspekty, estetickými hodnotami a hloubkou používané symboliky se řadí mezi skvosty klasické arabské literatury. Komentář je rozdělen do kapitol, které odpovídají filosofickým tématům obsaženým v traktátu. Hlavním motivem je cesta lidského intelektu za vyšším poznáním, na níž mu je průvodcem Aktivní intelekt ztělesněný v postavě Živého, syna Bdícího. Rozumová duše se poté, co si uvědomí svůj vlastní andělský potenciál, vydává na intelektuální pouť do světa oddělených forem, která vyvrcholí poznáním Boha. Ibn Síná pomocí tohoto symbolického příběhu vykládá ústřední prvky svého učení, kterými jsou nauka o intelektu, psychologie a epistemologický proces, nauka o látce a formě, kosmologie, emanační teorie, angelologie a teologie. Skrytým motivem a filosoficko-mystickým poselstvím díla je láska, která jakožto vzestupný princip stvoření představuje opačný proces, než jakým je emanace. Poslední kapitola popisuje traktát jako památku arabského písemnictví a zaměřuje se na jeho literární...
|
|
|
Zobrazování Venuše v renesančním umění pod vlivem antického umění
Hloušková, Markéta ; Jarošová, Markéta (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na vyobrazování mytologické bohyně Venuše v italském renesančním umění. V úvodu je rozebráno antické umění a jeho vliv na umění renesanční. Dále je vysvětlen význam řecké a římské mytologie a počátek vzniku mýtu o bohyni Venuši. Klíčovým bodem je mistrovské malířské dílo vytvořené Sandrem Botticellim - "Zrození Venuše", které je zde historicky a formalisticky rozebráno. Cílem této práce je zmapovaní renesančních uměleckých děl, ve kterých se odráží tato tématika. Klíčová slova Antické umění, Itálie, Mytologie, Neoplatonismus, Renesance, Renesanční umění, Sandro Botticelli, Venuše, Zrození Venuše, Ženský ideál
|
|
|
TEOLOGIE MAGIE - Magie jako (dosud) nereflektovaná část teologie pozemských skutečností
PLOS, Michal
Otevřít jiný pohled, na dosud stále diskutovaný rozdíl mezi křesťanským náboženstvím a magií - toť úkolem této práce. Abychom dospěli až ke zdránému konci, tj. ke čtvrté části práce, která se zabývá principem posvátnosti v katolické církvi, bylo zapotřebí nejprve rozvinout tři bloky: 1) Religionisticko-antropologická analýza magie ? v ní shrnujeme základní antroplogické názory na magii podle jednotlivých badatelů jako jsou J.G. Frazer, E.B. Taylor, R.R. Marett, B. Malinowski, E. de Martino. Předmětem tohoto bloku byl rozbor animismu a vnitřní síly stvoření. 2) Magie jako součást náboženství ? v ní jsme přikročili rozboru obsahu pojmu magie, z jaké oblasti pochází, a jakým způsobem byl chápán v prostředí středomořské evropské kultury starého Říma, i kterak se magie diskreditovala v antickém ?pohanském? a křesťanském prostředí. 3) Zájem mudrců o fenomén magie ? posktynul prostor k dosud málo zmiňovanému problému magie ?barbarských? kmenů, jejichž věroučné tradice se staly právoplatnou součástí katolické víry. Tento blok rozvinul také ?příběh příliš? svérázných adeptů magie ?obnovené? renesanční platonské akademie, v níž působili M. Ficino a P. della Mirandola. Jejich životu a dílu jsme věnovali poněkud větší pozornost, neboť právě oni stáli u zrodu ?institucionálního? sdružení v oblasti jakéhosi ?aplikovaného? magismu v podání esoterického novoplatonismu, hermetismu a theúrgie. Na tomto místě jsme také shledali dobový předobraz pozdější české hermetické společnosti Universalia, o níž jsme se zmínili v závěru práce. 4) Ex opere operato et ex opere operantis ? znamená vrchol naší práce, otevírá zcela novou diskuzi v kritice magie a náboženství. Magie a křesťanské náboženství mají společný kořen, koexistují vedle sebe, navzájem se doplňují a v některých oblastech všeobecné zbožnosti se dokonce prolínají jako podmínky jedné a téže katolické víry.
|
|
|
Antropologie Synesiova spisu O snech
Horáček, Filip ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
v češtině (F. Horáček: Antropologie Synesiova spisu O snech) 30. 8. 2017 Synesiův spis O snech (počátek 5. stol. n.l.) obsahuje novoplatónské rozpracování koncepce tzv. pneumatu (zvaného též "vozidlo", "světelné tělo" aj.), mj. "zpřítomňujícího" nehmotnou platónskou duši ve hmotném světě. Ve srovnání s prostorem věnovaným této koncepci jinými novoplatoniky je spisek relativně soustředěný a podrobný, takže skýtá poměrně dobrý obraz pneumatu, jakkoli je kvůli svému určení zasvěceným novoplatonikům místy nejasný. Práce se pokouší z textu O snech vypreparovat jeho možné implikace, a to na pozadí jiných novoplatónských pojetí. S těmi není Synesiova představa vždy identická a někdy není zřejmé ani to, zda některé rysy pneumatu jsou identické se svými předobrazy u starších či mladších myslitelů, zda jsou jen podobné, anebo odlišné. Vedle kontextualizace spisku s ohledem k pozdní antice a vedle řady dílčích otázek se řeší zejména otázka fyzického trvání pneumatu napříč reinkarnacemi, po jejich ukončení a před jejich započetím, dále otázka rozhraní materiálnosti a nemateriálnosti pneumatu, včetně problému jeho "složení", či poměr intelektu (nús), duše, pneumatu a těla.
|
|
|
Místo ctnosti v Plótínově filosofii
Polák, Ján ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Sousedík, Prokop (oponent)
Místo ctnosti v Plótínově filozofii Anotace Práce si klade za cíl objasnit některé aspekty Plótínova pojetí ctnosti. Na základě referátu o článku J. M. Dillona Etika pro pozdně antického mudrce, a následné komparace s esejem P. Hadota Plótínos, čili prostota pohledu, je v Plótínově etické reflexi charakterizován dualismus smyslového a duchovního světa, protipól těla a duše, stejně jako vztah nižších a vyšších ctností. Na tomto základě je pak zkoumán vztah Plótínovského mudrce k druhému. Práce ústí v závěr, že Dillonova interpretace radikálního rozlišení zmíněných vztahů je přehnaná a jeho prohlášení absence elementu vztahu k druhému v Plótínově etické reflexi je v zásadě mylné. Klíčová slova Plótínos, etika, ctnost, novoplatonismus, J. M. Dillon, P. Hadot, vyšší a nižší ctnosti, vztah k druhému, tělo a duše, smyslový a duchovní svět, pozdně antická filozofie.
|
|
|
Antická filosofie a tradice duchovního cvičení
SCHMIDTMAYEROVÁ, Petra
Práce bude sledovat podoby duchovních cvičení u nejvýznamnějších myslitelů a filosofických škol řecké a římské antiky, od Sókrata a sókratovských škol přes Platónovu Akademii ke školám helénistickým (především stoicismu a epikureismu) a Plótínovu novoplatonismu. Práce se pokusí ukázat různé podoby filosofické askesis a její místo v antickém umění života, resp. v celku výchovy k dokonalosti (paideia). Pozornost bude věnována též spojitostem mezi antickou askesis a tradicí křesťanských duchovních cvičení (exercitia spiritualia).
|
host ::
RSS.